Článek byl původně zveřejněn v roce 2017. Vzhledem k tomu, že téma je stále aktuální, provedli jsme jeho aktualizaci.
Z času na čas nám napíše uživatel, že mu čísla v Přehledech v SuperFaktuře nesedí s jeho skutečnými čísly v jeho účetnictví. Ano, některé čísla v přehledech jsou skutečně přesné (např. „DPH“ nebo „Pohledávky a závazky“), jiná jsou však jen orientační. Projdeme si, která a proč.
Obrat pro účely DPH
Každá firma, která zatím není plátcem DPH, je povinná si sledovat obrat za kalendářní rok – tedy jednotlivé měsíce kalendářního roku kumulativně od jeho začátku.
Když tento obrat dosáhne sumu 2 000 000 Kč, je povinná požádat o registraci za plnohodnotného plátce DPH.
Do tohoto obratu se však některé obchody počítají, některé však ne. Jejich vyjmenování je trochu rozsáhlejší, podrobněji jsme to rozepsali v článku: Obrat pro povinnou registraci k DPH: co se do něho počítá a co ne. Principiálně většina dodávek v rámci ČR se do ostře sledované sumy počítá, některé zahraniční prodeje ne. Když by SuperFaktura chtěla pro každého uživatele tento obrat sledovat úplně přesně podle jeho konkrétních dodávek, musel by tento uživatel při každém vystavování faktury zaškrtnout, zda jde o zboží, nebo službu, zda jde o příležitostně prodaný majetek, kde je místo dodání atd. A to nechceme. Nechceme aby se z vystavování každé faktury stala věda, při které je třeba volat Finanční správě, či daňovému poradci. Proto je suma sledovaného obratu v Přehledech pouze orientační a uživatel při vyšší sumě už ví, že se na ní musí podívat podrobněji.
Daň z příjmu
V případě OSVČ se počítá z rozdílu mezi skutečně zinkasovanými příjmy a skutečně vynaloženými náklady, v případě eseroček z rozdílu mezi daňovými výnosy a náklady, které jsou zas více úpravami transformované z účetních výnosů a nákladů. Principiálně to zní jednoduše, v praxi jde však o poměrně rozsáhlá a komplikovaná pravidla, která mluví o tom, co se do základu daně zahrnout musí, co ne nebo co se musí tak či onak upravit. SuperFaktura však pro OSVČ zobrazuje daň vypočítanou z rozdílu mezi uhrazenými fakturami a zaplacenými náklady (případně paušálními náklady), pro eseročka mezi vystavenými fakturami a evidovanými náklady. I v tomto případě jen orientačně pro samotného podnikatele. Skutečné číslo mu řekne až účetní a je úplně normální, že reálná daň z příjmu v daňovém přiznaní je rozdílná. Například:
- některé přirozené účetní náklady nejsou daňovými – v praxi jde nejčastěji o reprezentativní náklady či nákupy „do spotřeby“, které se minimálně v podvojném účetnictví dostávají do nákladů až při jejich spotřebě
- některé výnosy či příjmy uživatelé v SuperFaktuře neevidují – jde např. o výnosy/příjmy „bez faktury“, na základe jiných dokladů, nebo jednoduše různé náhodné bez dokladů či odbornější úpravy základu daně
- některé náklady je možné si uplatnit až v roce, ve kterém byly zaplacené – v tomto případe se tak trochu popírá princip podvojného účetnictví pro eseročky. Jde hlavně o náklady na nájemné hmotného i nehmotného majetku (včetně licencí), právní či účetní služby
- neuhrazené vydané faktury (pohledávky) se především v případě eseroček zdaňují už hned v daném roce, v dalších letech však občas je a občas není možné tyto sumy dostat postupně, nebo naráz do daňových nákladů
- starší neuhrazené došlé faktury (závazky) je potřebné zdanit – a to postupně po částech během 3 let
- nejen nákup dlouhodobého majetku (např. auta či MacBooku) se do nákladů dostane postupně během několika let prostředníctvím odpisů, komplikované je to i při jeho prodeji. Nákladem je zůstatková cena, no při různých druzích majetku se náklad při prodeji určuje různě
Přečtěte si podrobněji o přehledech v SuperFaktuře:
Přehledy v SuperFaktuře: fakturace i cashflow
Přehledy v SuperFaktuře: doplňkové panely
Přidat komentář